Jsem vyprahlá země, co na vodu čeká…
„Jsem vyprahlá země, co na vodu čeká.
Jsem zrno, co neklíčí a chce klasem být.
Jsem jenom potokem a toužím být řekou.
Jsem zpadané jehličí, co nechce jen tlít.
Tak probuď tu sílu, co v kořenech dřímá.
Tak překřič to mlčení a nenech mne spát,
Ty máš dar života a voláš mne k dílu.
Ty stvoříš srdce mé, když chci Ti je dát.
Tak probuď tu sílu, co v kořenech dřímá,
tak překrič to mlčení a nenech mne spát.
Ty máš dar života a voláš mne k dílu,
Ty změníš srdce mé, když chci Ti jej dát.
/časť z piesne/
My sme tou vyprahnutou zemou, ktorá túži po vode a osviežení.
My sme tou hlinou, ktorá je v rukách nášho Pána a iba On nás môže správne tvarovať a môže meniť náš život a naplniť našu hlinenú nádobu živou vodou t. j. svojím Duchom Svätým.
Ak mu dáme voľnú ruku a necháme nášho nebeského Pána, aby nás formoval, všetko sa začne v našich životoch meniť.
On začne pôsobiť v nás a bude nás viesť a formovať nás.
Nechajme mu teda aj dnes voľnú ruku a držme sa ho pevne.
On je náš úžasný Pán, náš Tvorca, my sme Jeho deti, tak ako to je uvedené v Jánovom evanjeliu v 10-tej kapitole, 14 verši: “ Ja som dobrý Pastier, znám svoje a mňa znajú moje.“ Amen